V úterý jsem na střeše budovy M4 v přerovské meoptě začal divoce kašlat. Když jsem se podíval očima do strany nebo nahorů, cítil jsem za nimi bolest. Říkal jsem si, že je to pěkně v prdeli a tajně jsem doufal, že se z toho ?nachlazeníčka? musím do pátku dostat, abych mohl s klukama v sobotu na běžky.
Ve středu jsem seděl v kanceláři na polstrované židli, zabořen do černé koženky. Nemohl jsem ani pohnout hlavou ani očima. Dusivý kašel mne dusil a klouby začínaly pobolívat. Po obědě (na který jsem ani nešel) jsem to už nevydržel a nechal se transportovat rovnou domů, do postele.
Venku bylo už druhý den krásně! Sluníčko svítilo a prý z venku vonělo dokonce i jaro. Nepřejícně jsem se díval na hodiny, kolik je hodin, protože zrovna v tuhle chvíli museli kluci dorazit na lyžích na Šerák. Neschopen sedět, natož pak chodit, odkázán na pomoc Marketičky očekával jsem výbornou snídani. Bylo mi furt jen hůř a hůř. Klouby už nejenom pobolívaly, ale bolely soustavně a dokonce mne začala bolet i kůže na dotek. Očima jsem raději vůbec nehýbala a hlavu jsem měl ucpanou, podle hlasu myslím, že pilinama. Normální chřipka otravuje snad jen tři dny a pak se to láme k lepšímu ne? Ke všemu začala volat maminka, že mám zajít k doktorovi. Markétě se plán líbil a dokonce navrhla, že za mne zaplatí 90Kč za pohotovost. Bránil jsem se, nechtěl jsem jít. Doktoři hned píchají injekce nebo trhají zuby. Na můj racionální návrh, ať jde Marketič sama a pěkně panu doktorovi řekne, co mi je, bez hnutí brvy odpověděla, že si mě k tomu také raději vyfotí, aby mne i doktor viděl. Zlomila mě.
Doktor i sestra byli velice příjemní a řekli nám, že ty chřipky co tu řádí, že to jsou strašidelná kurevstva, co vás strašlivě dojebou, když to podceníte. Docela mne to vyděsilo. Pořád mluvil o poškození ledvin a srdce, i když netušil, že mám obojí jen jednou. Nakonec mi předepsal paralen a doporučil ?babskou meducínu? ? cibili, česnek (po kterých je mi blbě), slivovici, mátový čaj,? Nechal jsem se tedy opět zavézt domů do postele.
Nebyl jsem schopen si ani číst, ani hrát hru na počítači. Jediné, co jsem celkem zvládal bylo čumění se na filmy. Jak já ty filmy nesnáším! Kokotiny! Za dobu nemoci jsem viděl asi 15 filmů. Posmrkal jsem dva ?kartóny? kapesníčků. Vypil hektolitry čaje a snědl několik balení paralenu. Docela chápu, že se někdo může dlouhodobým strádáním na lůžku i charakterově změnit. Mě málem zlomil necelý týden. Zítra bych měl jít do práce a já se normálně těším!
Jó, tyhle ty nemoci, když v tom člověk není kovaný! Poslední nemoc, která mne upoutala na lůžko byla před pěti lety. To znamená, že další čtyři chřipky a bude mi padesát!
Ve středu jsem seděl v kanceláři na polstrované židli, zabořen do černé koženky. Nemohl jsem ani pohnout hlavou ani očima. Dusivý kašel mne dusil a klouby začínaly pobolívat. Po obědě (na který jsem ani nešel) jsem to už nevydržel a nechal se transportovat rovnou domů, do postele.
Venku bylo už druhý den krásně! Sluníčko svítilo a prý z venku vonělo dokonce i jaro. Nepřejícně jsem se díval na hodiny, kolik je hodin, protože zrovna v tuhle chvíli museli kluci dorazit na lyžích na Šerák. Neschopen sedět, natož pak chodit, odkázán na pomoc Marketičky očekával jsem výbornou snídani. Bylo mi furt jen hůř a hůř. Klouby už nejenom pobolívaly, ale bolely soustavně a dokonce mne začala bolet i kůže na dotek. Očima jsem raději vůbec nehýbala a hlavu jsem měl ucpanou, podle hlasu myslím, že pilinama. Normální chřipka otravuje snad jen tři dny a pak se to láme k lepšímu ne? Ke všemu začala volat maminka, že mám zajít k doktorovi. Markétě se plán líbil a dokonce navrhla, že za mne zaplatí 90Kč za pohotovost. Bránil jsem se, nechtěl jsem jít. Doktoři hned píchají injekce nebo trhají zuby. Na můj racionální návrh, ať jde Marketič sama a pěkně panu doktorovi řekne, co mi je, bez hnutí brvy odpověděla, že si mě k tomu také raději vyfotí, aby mne i doktor viděl. Zlomila mě.
Doktor i sestra byli velice příjemní a řekli nám, že ty chřipky co tu řádí, že to jsou strašidelná kurevstva, co vás strašlivě dojebou, když to podceníte. Docela mne to vyděsilo. Pořád mluvil o poškození ledvin a srdce, i když netušil, že mám obojí jen jednou. Nakonec mi předepsal paralen a doporučil ?babskou meducínu? ? cibili, česnek (po kterých je mi blbě), slivovici, mátový čaj,? Nechal jsem se tedy opět zavézt domů do postele.
Nebyl jsem schopen si ani číst, ani hrát hru na počítači. Jediné, co jsem celkem zvládal bylo čumění se na filmy. Jak já ty filmy nesnáším! Kokotiny! Za dobu nemoci jsem viděl asi 15 filmů. Posmrkal jsem dva ?kartóny? kapesníčků. Vypil hektolitry čaje a snědl několik balení paralenu. Docela chápu, že se někdo může dlouhodobým strádáním na lůžku i charakterově změnit. Mě málem zlomil necelý týden. Zítra bych měl jít do práce a já se normálně těším!
Jó, tyhle ty nemoci, když v tom člověk není kovaný! Poslední nemoc, která mne upoutala na lůžko byla před pěti lety. To znamená, že další čtyři chřipky a bude mi padesát!
